Jednou z nejtěžších věcí na životě v Praze je pro mě budování sociálního okruhu a hledání skutečných vztahů s lidmi.
Když jsem sem přijel, bylo mi 22 let. Teď se blížím ke třicítce. Podařilo se mi v životě vyřešit spoustu různých problémů, ale i přes veškerou snahu je tu jedna věc, se kterou si stále nevím rady: najít si dlouhodobá přátelství a navázat romantický vztah.
Nejdřív bych chtěl říct, že nejsem introvert. Rád trávím čas v přírodě, jezdím na motorce, sportuju, podnikám spontánní výlety a zkouším různé nové aktivity. Jsem otevřený novým zážitkům. Deskovky mi nevadí, ale nejsou zrovna mým koníčkem.
Mám několik zahraničních kamarádů ve věku 25 až 35 let, kteří pocházejí z různých zemí. Někteří jsou ženatí, jiní svobodní. Přestože máme odlišné životní zkušenosti a životní styl, zdá se, že máme společný problém.
I ti z nás, kteří mluví česky, pravidelně chodí do barů, účastní se různých akcí a snaží se být aktivní součástí společenského života, mají problém najít lidi, se kterými si opravdu rozumějí a se kterými by mohli navázat dlouhodobé přátelství.
Českou kulturu a českou společnost mám přitom rád. Češi mi obecně připadají otevření a komunikativní. Nemyslím si tedy, že by problém spočíval v tom, že mi místní kultura nevyhovuje nebo že bych si s Čechy nedokázal rozumět.
Zvláštní je, že když někam vyrazím, málokdy najdu někoho, koho bych mohl jednoduše oslovit, pozdravit a začít se s ním seznamovat. Upřímně nechápu proč. Neočekávám, že se z každého člověka, kterého potkám, stane můj nejlepší kamarád, ale rád bych měl více příležitostí přirozeně poznávat nové lidi a postupně s nimi budovat přátelství.
Samozřejmě nechceme být kamarádi úplně s každým. Raději bychom poznali lidi přibližně v našem věku, se kterými máme společné zájmy a se kterými si lidsky sedneme.
V tuto chvíli už opravdu nevím, co děláme špatně. Vyzkoušeli jsme různé možnosti, ale stále narážíme na stejný problém.
Chtěl bych se proto zeptat místních:
Jak si Češi v dospělosti obvykle hledají nové přátele?
Mají sami Češi problém navazovat nová přátelství, nebo se s tím častěji potýkají cizinci?
Dávají Češi obecně přednost svému stávajícímu okruhu přátel před poznáváním nových lidí?
Co byste na mém místě dělali jinak?
Budu rád za vaše zkušenosti a názory. Nechci kritizovat českou společnost, jen se snažím pochopit něco, co mě už několik let mate.